Pachypodium Lamerei, známé také jako Madagaskarská palma, patří do čeledi toješťovitých. Ve své domovině, na jihu až jihozápadě ostrova Madagaskar, dorůstá do výšky až 8 metrů. Koruna se tvoří po každém kvetení, při kterém praskne růstový střed vrcholu a ten se rozdvojí. V kultuře Pachypodium Lamerei kvete teprve při výšce zrhuba 1,5 metru a cesta k pěkně rozvětvené rostlině tak může být hodně dlouhá. Může, ale nemusí…

Pachypodia jsou obecně považována za náročné rostliny, což mnohé opravdu jsou, ale tohoto druhu se to zrovna netýká. Přesto ale často slyším nebo čtu, jak je kolem nich nutné chodit po špičkách a raději nemluvit nahlas. Opatrná zálivka je prý naprosto zásadní. Pojďme se tedy dnes podívat na tuto krásnou rostlinu podívat z trochu jiného úhlu a bez zbytečných předsudků.

Poté co jsem vloni zjara úspěšně umořil své první malinkaté P. Lamerei triviální začátečnickou chybou, umínil jsem si, že brzy budu mít další. V létě jsem na jedné výstavě narazil na vysokou, ale hubenou rostlinu, navíc s uprostřed poškozeným kmenem. Asi proto byla k mání doslova za pár korun a mě proběhla hlavou myšlenka, že to bude ideální kousek pro mé očekávané pěstitelské pokroky. Poranění kmene se ale průběhu podzimu začalo zhoršovat a začal jsem přemýšlet o odvážné akci. Usmyslel jsem si totiž, že pachypodium v polovině přeříznu, zakořením vrchlovou část a nechám se překvapit, co se stane se pařezem v květináči. Z předešlého nastudování na internet jsem věděl, že se P. Lamerei často používá jako podnož pro choulostivější druhy a něco mi říkalo, že to půjde.

Po nastudování dalších nemnoha článků nebo spíše zmínek na internetu, které by jednoho mohly odradit od podobného záměru jsem se v polovině dubna dal do díla. Záměrně jsem počkal na jaro, kdy začaly ze středu vyrůstat nové, krásné a svěží listy. Až jsem lehce zaváhal… Nakonec jsem si ale dodal odvahy a pachypodium doslova rozsekal dlouhým nožem jako mačetou na tři kusy. Prostřední díl s poraněním jsem brzy vyhodil, tady byla asi jakákoliv snaha marná. Zbývající části jsem nechal několik dní ve stínu oschnout a následně jsem začal zakořeňovat vrchol. Ten jsem nejprve postavil do prázdného květináče, aby rána mohla dýchat a pořádně zaschla. Pařez zůstal ve svém květináči a jen občas jsem ho zalil trochou dešťovky. Několik týdnů se nedělo nic, ani náznak kořenů, natož nových listů. Mezitím jsem posadil vrchol do hrubého substrátu, ale výsledkem za další dva týdny byly černé skvrny po celé ploše řezu. Opět prázdný květináč a další týdny zasychání. Na pařezu taky nic. Už jsem pomalu začínal věřit, že je to přeci jen náročná rostlina, které běžné sukulentářské postupy nesvědčí…

A pak, začátkem léta, kdy jsem pařez přesunul na slunné západní okno, jsem se konečně dočkal. Po obvodu řezu se objevily malinkaté zelené šťopky a já tušil, že je vyhráno. Další týden už bylo jasné, že záměr s pařezem se podařil a celkem jsem dokola napočítal osm nebo devět drobných štětinek. Rostlina ihned putovala ven na terasu za sluníčkem a deštěm, kde si bude užívat živlů naplno až do konce sezóny. Stejně jako ostatní pachypodia je umístěno na přímém slunci bez jakéhokoliv přístřešku. A svědčí mu to i v původní, nejspíše ještě z Holandska dovezené rašelině! Po dalších pár týdnech se plně vyvinulo šest nových větví a na vrcholu se vytvořila neproniknutelná koruna. Stonek oproti původnímu stavu značně zesílil, misty dokonce lehce popraskal, jak rostlina překotně přijímala vláhu.

Na následujících fotografiích můžete vidět jednotlivé fáze růstu rostliny a jednotlivé kroky vedoucí k rozvětvení i následnému úspěšnému zakořenění vrcholu.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s