Lithopsy, neboli kvetoucí kameny, jsou sukuleny z čeledi Aizoaceae, pocházející z jižní Afriky. Jejich jméno je odvozeno od faktu, že jejich povrch připomíná kameny, od kterých jsou často k nerozeznání. Lithopsy rostou v oblastech Namibie a Jižní Afriky, okrajově také při hranících Botswany a v Angole. Rostliny v roce 1811 náhodou objevil jihoafrický botanic a umělec  William John Burchell, když se sehnul k zemi, aby si prohlédl zajímavě tvarovaný kámen.

Lithopsy jsou jedny z rostlin mnohým obdivovatelům zahalených rouškou tajemství a nezdolatelné náročnosti. Pro mnoho druhů těchto úžasných rostlin to asi bude v podstatě pravda, ale najde se i dostatek druhů mnohem odolnejších, jejichž pěstování není vlastně o nic složitější, než pěstování ostatních sukulentů. Lithopsy vytvářejí vždy pouze jeden pár listů, jejichž převážná část je ukryta pod povrchem substrátu. V kultuře se těla lithopsů často vytahují výrazně nad povrch substrátu, což je způsobeno hlavně kombinací nedostatku světla a přemíry vláhy, zatímco v přírodě se jejich těla často naopak zatahují pod úroveň povrchu substrátu. Chrání se tím úmorným africkým slunečním paprskům a není se tedy třeba vůbec obávat, že by naše přímé slunce mohlo napáchat na lithopsech jakékoliv škody, jak se můžeme v odborné literatuře občas dočíst.

Lithopsy na naší terase pěstuji na nejvíce osluněných místech a většinou pod širým nebem. Ve sbírce mám hlavně lithopsy rodů Aucampiae, Lesliei, Salicola, Karasmontana a Pseudotruncatella. V loňském roce, kdy jsem lithopsy více méně hlavně nakupoval, jsem všechny na terasu přinesené rostliny nechal celou sezonu až do jejího závěru na dešti a plném slunci. Druhá část rostlin byla ve skleníku, který jsem měl v té době pronajatý. V první polovině října začaly živé kameny dostávat svému jménu a bez ohledu na své umístění postupně rozkvetly zářivě žlutou a sněhově bílou barvou.

Letos se většina lithopsů naopak většinu sezony skrývala před deštěm těsně pod polykarbonátovou střechou přístřešku a vodu dostaly pouze v omezeném množství. Začátkem sezony jsem všechny najednou spolu s ostatními sukulenty zalil konví dešťovkou a v průběhu léta dostaly další vláhu v podobě deště, když jsem je dvakrát nechal položené na tácu přes noc na dešti jen tak na dlažbě terasy. A opět, téměř přesně v polovině října se letos objevila záplava žlutých a bílých květů.

Dnes se mi podařilo zachytit přírodní opylování květů několika lithopsů, které můžete vidět na předchozích fotografiích. Zda divoká včela skutečně květy opylovala nebo se jen nasytila pylem ukáží další měsíce. V každém případě si myslím, že určitě odvedla lepší práci, než bych sám dokázal se štětečkem, i kdybych u toho bzučel. Zajímavé bylo sledovat, jak se květy záhy po zásahu hmyzu začaly zavírat, zatímco ostatní nedotčené květy zůstaly ještě dlouho otevřené. Snad je to znamením dobře odvedené práce a budoucí očekávané úrody semen.

Na závěr můžete v následujícím krátkém videu shlédnout výkon nenasytné divoké včely.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s